zih Mezi nejstarší sídla Pošumaví patří starobylá podhorská obec Žihobce nacházející se       8 kilometrů východně od Sušice v nadmořské výšce 543 metrů. První zmínka o ní je už z doby počínající středověké kolonizace kraje prosazované především kláštery. Podle listinného falza ze sklonku 13. století, které se hlásí k roku 1045, získal tenkrát břevnovský klášter od českého knížete Břetislava na Sušicku řadu vesnic, mezi nimi i Žihobce. Středem tohoto darovaného újezdu byly Nezamyslice a kromě Žihobec patřily k němu Žichovice, Hliněný Újezd, Hydčice, Hejná, Kejnice, Kalenice, Domorazy, Krejnice, Škůdra, Zvotoky, část Podmokel, Dolní Staňkov, Volšovy a clo v Březnici u dřívější Vintířovy poustevny poblíž Dobré Vody u Hartmanic. Tehdejší vznikající osídlení Sušicka tak představovalo klín zabíhající od Horažďovic kolem Otavy a Vintířovy stezky až k oblasti pozdějších Hartmanic. Podle Augusta Sedláčka v Žihobcích pravděpodobně už ve 14. století stála tvrz a patřila vladykům ze Žihobec. V letech 1350 – 1368 se připomíná Racek ze Žihobec  jako   spolupatron kostelů v Bukovníku a Kadově.Místní farní kronika z konce 18.století vypravuje,že prý „Žižka,obléhaje hrad Rábský, držitele a kněze žihobecké zavraždil a tvrz zdejší z kořene vyvrátil.“ V držení žihobeckých statků se vystřídala řada majitelů, byli mezi nimi například Švihovští z Rýzmberka, Koczové z Dobrše, Lokšanové nebo válečný dobrodruh Martin de Hoef Huerta. Na konci 17.století Ferdinand Iselin, svobodný pán z Lanau vystavěl v Žihobcích dodnes zachovaný barokní zámek. Konečně roku 1710 přešly Žihobce do vlastnictví knížat Lamberků a byly připojeny k jejich rábskému a žichovickému panství. Lamberkové byli starý rakouský, korutansko-kraňský rod, který lze sledovat už od počátku 13. století.Některé statky v jihozápadních Čechách, mezi nimi Rábí, Žichovice a Žihobce, zakoupil několik let před svou smrtí pasovský biskup, kardinál a diplomat Johann Filip z Lambergu (1651-1712). Nejspíš díky knize Kněžna Káča od žihobeckého rodáka a sušického středoškolského profesora Františka Procházky je z Lamberků nejznámější Gustav Joachim (1812-1862), který žil na svých pošumavských statcích a přátelil se se šumavským spisovatelem Adalbertem Stifterem. Kníže Gustav Joachim se zamiloval do půvabné vesnické dívky Kateřiny Hrádkové (1824-1889), dcery šafáře v Čejkovech. Přes odpor příbuzných si svou lásku vzal k sobě na zámky v Žichovicích a Žihobcích a měl s ní devět nemanželských dětí. Kníže byl na svých panstvích velmi oblíben, byl znám jako dobrodinec. Jeho milence Kateřině lidé přezdívali „kněžna Káča“.Byla to žena přirozeně inteligentní a podařilo se jí doplnit vzdělání včetně jazyků. Svůj vztah s Kateřinou se kníže snažil legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. V té době byla již Kateřina více méně přijata okolní aristokratickou společností, která rozhodnutí knížete akceptovala. Po svatbě se narodilo ještě poslední, desáté dítě. Z jeho deseti dětí bylo osm synů. Teprve po šňatku rodičů byli legitimováni a akceptováni jako hrabata z Lambergu. Žihobce měly slavnou divadelní tradici.Už koncem 19. století se divadlo hrávalo v místním hostinci U Vinických. Nadšeným organizátorem žihobeckých ochotníků byl řídící učitel, později ředitel místní měšťanské školy, František Procházka. Ten zde v roce 1901 založil divadelní spolek Tyl, který jako první své představení uvedl zpěvohru České Amazonky aneb Ženská vojna. Pamětníci vzpomínali na desítky premiér i na to, že žihobecké divadlo mělo na svém proscéniu dlouhá léta nápis „Slovem k srdci – srdcem k vlasti!“. Vedle hostinců divadlem v Žihobcích ožíval také zámecký sál nebo později bývalý knížecí skleník. Hlavními dominantami vesnice jsou zámek a kostel nacházející se v samém středu obce. Zámek – raně barokní obdélná jednopatrová budova se zvýšeným přízemím a mírně vystupujícími rizality po stranách – upoutá členěním svých fasád a rozměrným nápisem na kamenné desce z  roku 1688. Uvnitř se dochovala řada původních valených kleneb, které místy ve vrcholech doplňují štuková zrcadla. Park za zámkem nese dosud čitelné stopy zakladatelské péče vzdělaného knížete Gustava Joachima z Lambergu. Nově opravený novorománský farní kostel Proměnění Páně, vystavěný v letech 1872 – 1876 na místě zaniklého gotického kostelíka, překvapuje v prostředí podhorské vesnice svými neobvykle velkými rozměry. Monumentalitu západního průčelí zdůrazňuje věž v jižním nároží i venkovní dvouramenné vstupní schodiště. Zařízení svatyně pochází vesměs z doby její výstavby. Jako hudební památku je třeba zvlášť ocenit  původně dochované varhany z dílny sušického varhanáře Fischpery. Jako celý zdejší kraj, tak i Žihobce bývaly obcí světáků. Protože zde lidé nenacházeli obživu, odcházeli jako zedníci, tesaři a zvláště hudebníci za sezónní prací do ciziny, zejména do Německa a Rakous, mnoho mladých žen sloužilo ve Vídni. V okolí nebyly žádné průmyslové podniky, místní cihelny mnoho lidí nezaměstnaly, a tak většina obyvatel se věnovala málo výnosnému podhorskému zemědělství. Střediskové postavení Žihobec bylo posíleno ve 20.letech 20.století, kdy zde byla zřízena měšťanská škola a živnostenská škola pokračovací. Žihobce jsou rodištěm současného administrátora českobudějovické diecéze Mons. Adolfa Pintíře. Kulturní oživení do Žihobec přineslo zřízení Infocentra a Muzea Lamberské stezky v západním traktu historické budovy místního zámku v roce 2012. Sezónním výstavám slouží tři sály v přízemí, v patře je pak umístěna stálá přírodovědná a historická expozice obcí bývalého lamberského panství. Největší zájem návštěvníků patří velkému zámeckému sálu s dobovým zařízením a nábytkem z první třetiny 19.století, který upomíná na kulturně bohatou dobu knížete Gustava Joachima z Lambergu. Jedná se vesměs o zápůjčky z Uměleckoprůmyslového muzea v Praze, dále muzeí v Plzni, Klatovech a Kašperských Horách.

- vh -