Nezamyslice
Nezamyslice byly středem rozsáhlého újezdu,který kníže Břetislav věnoval již roku 1045 břevnovskému klášteru. Břevnovští opati zde dali vystavět na místní poměry velký kostel podle něhož se vesnici ve 14.století říkalo Bílý Kostel – Alba ecclesia. Jméno Nezamyslice se vysvětluje jako „ves lidí Nezamyslových“. V držení břevnovských Benediktů zůstaly Nezamyslice až do roku 1420. Do té doby také klášter dosazoval na zdejší faru členy svého řádu. Už král Zikmund Nezamyslice zastavil bratřím Janu a Vilému z Rýzmberka,později si vesnici Švihovští z Rýzmberka koupili.
Nezamyslický kostel shlíží ze svého návrší přes velký rybník k siluetě rábí na obzoru. Starý hrad – sídlo Švihovských- je zříceninou, kdežto kostel v Nezamyslicích, kterému Švihovští věnovali mnoho zájmu i finanční pozornosti,je dosud stavitelským dílem v plné kráse. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích vznikl již ve třetí čtvrtině 13.století. Z původní stavby se dochovala pouze dolní část hranolové věže,loď je gotická. Kolem roku 1380 byl kostel rozšířen o nové kněžiště s příčnou lodí a pěknými plaménkovými kružbami v oknech. Návštěvníka však nejvíce zaujme vzácná sklípková klenba lodi sklenutá počátkem 16. století údajně ještě za Půty Švihovského z Rýzmberka. Tohoto zvelebitele kostela připomínají také erby na kamenném sanktuáriu v presbytáři.
Výzdoba kostela byla pořízena většinou v době Baroka. Hlavní oltář je pseudogotický, vytvořený v druhé polovině 19.století podle návrhu Josefa Mockera. Mezi zvláštnosti kostela patří velký mystický obraz Ukřižování na bočním oltáři lodi, který je starou kopií slavného Isenheimského oltáře německého pozdněgotického malíře Grünewalda. Na pány Švihovské z Rýzmberka významně upomínají také tři velké nádherné zvony z počátku 16.století. Ty kromě farníků svolávaly k bohoslužbám také četné mariánské ctitele zdaleka i blízka. Nezamyslice bývaly totiž, zejména v 17.století, místem velkých mariánských poutí. Místní mariánský zázrak vysvětluje velké Ex voto malované na dřevěné desce, které líčí zázračné zachránění markytánky za třicetileté války. Západně od kostela, vně hřbitova, stojí kaple svatého Erazima, založená už v první polovině 17.století. Lamberkové, kteří v roce 1707 koupili rábské a žichovické panství, k němuž patřily i Nezamyslice, dali kapli v roce 1860 opravit a zřídili v ní rodinnou hrobku.
Protože se tehdy také rušil hřbitov v Salzburku, kde byli pochováni jejich předkové, dali sem převézt náhrobní desky svých předků. Tak vznikla v kapli jedinečná sbírka vynikajících náhrobních desek Lamberků, většinou ze 16.století. Interiér kaple je zajímavý i svým novogotickým zařízením – řezbami sochaře Jana Rinta, které bohužel v nedávné době poničily ruce vandalů a zlodějů.
Řezbář Jan Rint, narozený 1814 v Kuksu, působil dlouhou dobu v hornorakouské metropoli – Linci, kde si jeho umění dobře povšiml malíř a šumavský spisovatel Adalbert Stifler. Jako přední představitel tehdejší ústřední komise pro udržování uměleckých památek zapůsobil Stifler k tomu, aby talentovaný Rint byl pověřen restaurováním vzácného pozdněgotického oltáře v hornorakouském Kefermartu. V roce 1859 Stifler doporučil Rinta svému příteli, knížeti Lamberkovi, který si pak u sochaře objednal řezby pro svůj rodový pantheon v Nezamyslicích. Jednalo se o ucelený soubor – oltář, emporu, lavice a nástěnné ozdoby.
Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt 19.století Heinrich Ferstel, projektant vídeňského votivního chrámu a univerzity. Kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta. Novogotický interiér kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela i Adalberta Stiflera, lze považovat za vinikající doklad uměleckých snah 2.poloviny 19.století, který svým významem překračuje hranice regionu i země.
PhDr. Vladimír Horpeňák
Fotogalerie