Žichovice
V blízkosti dávných pootavských rýžovišť zlata a pod výraznou siluetou hradu Rabí najdeme obec Žichovice. Podle Profousova místopisného slovníku byla tak označována vesnice, jejímž pánem nebo představeným byl patrně muž jménem Žich, snad Žimut, Zikmund.
Nezamyslický újezd
Podle listiny z poloviny 13.století, která se ovšem hlásí do 11.století, byly Žichovice 18.října 1045 darovány knížetem Břetislavem břevnovskému klášteru benediktinů. Darování se dělo v přímé souvislosti s poustevníkem Vintířem (+1045), který v našem kraji působil a v této krajině se svými žáky nově zřídil cestu přes Šumavu z Bavorska do Čech ( „…pro lásku k blaženému poustevníku Vintířovi… a pro jeho památku…“). Spolu se Žichovicemi byly klášteru věnovány další vesnice v Prácheňském kraji i s příslušnou půdou, lesy a lukami: Malé a Velké Hydčice s řekou, Hejná a dvůr Na újezdě, dva lidé v Domorazích a Kalenicích, Nezamyslice, půl vsi v Kejnicích, Krejnice a Škůdra, Zvotoky a Žihobce, Žichovice s řekou Otavou a mlýny, Psáře a Kravolusice, Volšovy a Staňkov, Podmokly a clo v lese Březníku. Žichovice tak byly součástí tzv. nezamyslického újezdu ve vlastnictví kláštera benediktinů v Břevnově. Zemědělské činnosti zde sloužil hospodářský dvůr, který se staral o chov dobytka a pěstování obilí. První zmínka o zdejším hospodaření pochází z roku 1393. Na polích se tehdy pěstovalo žito, ječmen, oves, hrách, mák a konopí. Choval se tu skot – bylo zde 6 volů, 7 krav, 1 tele a mimo to ještě 60 slepic a 4 kachny. Když vypukla husitská revoluce, břevnovští benediktini svůj majetek už nemohli spravovat, a proto král Zikmund nezamyslický újezd včetně Žichovic zastavil Janu z Riesenberka, pánu na Rabí. Nezamyslický újezd byl k Rabí znovu připoután roku 1431 a tak se Nezamyslice i Žichovice staly součástí rábského panství. Z rodu Švihovských, držitelů Rabí, byl nejvýznamnějším Půta Švihovský, politik a v letech 1479 – 1504, nejvyšší sudí českého království, tchán Zdeňka z Rožmitálu.
Zámek
Nejvýznamnějším historickým objektem v Žichovicích je zámek. Byl postaven roku 1603 nedaleko tvrze, která tu vznikla ve 2. polovině 16.století za Jana Kavky z Říčan (+ 1577). Známe její podobu díky vyobrazení hradu Rabí a okolí na kresbě Jana Willenberga z roku 1602. Jednalo se o jednoduchou patrovou budovu obdélníkového půdorysu se stupňovitými štíty.
Zámek byl stavěn za Jana Libštejnského z Kolovrat. Z roku 1680 pochází raně barokní zámecká kaple. Komplex jednopatrových a dvoupatrových budov s hranolovou věží byl upravován v 1.polovině 18.století. Dochovaly se dva renesanční štíty a fragmenty sgrafitové výzdoby fasád. Místnosti v přízemí jsou sklenuty valenou klenbou s výsečemi, chodby mají rovněž valené klenutí. V mezipatře se nachází sál s valenou klenbou s výsečemi, s bohatou štukovou
výzdobou, s dvěma portály s kamenným ostěním. Bývalá zámecká kaple, zasvěcená Stigmatizaci sv. Františka, je opatřená valenou klenbou se štukovou výzdobou. Na schodišti se do dnešních dnů dochoval mramorový reliéf Kalvárie, gotický, z 15.století. Toto vzácné kamenické dílo pochází údajně z hradu Rabí, kde prý bývalo umístěno nad jednou z hradních bran.
V zámecké kapli dřív visely čtyři gotické deskové obrazy z doby kolem 1500 s vyobrazením svatých pannen – sv. Apoleny, Otýlie, Kateřiny, Barbory, Markéty, Uršuly, Agáty a Anežky. I tyto vzácné obrazy by mohly pocházet z blízkého hradu Rabí, v současné době jsou vystaveny v Alšově jihočeské galerii v Hluboké nad Vltavou. Na zámecký komplex na jižní straně navazovaly hospodářské budovy, na severní straně areál doplňoval zámecký park a zahrady. Ještě v 17.století se zámek stal hospodářským a správním centrem okolního panství, kterému se od té doby říkalo „panství žichovické“.
Lamberkové
Nejvýznamnějšími historickými majiteli Žichovic byli páni Lamberkové, starý venkovský šlechtický rod původem z Dolního Rakouska, který Žichovice držel od roku 1707 do roku 1945, tedy plných 238 let. Pro Žichovice byl významný zvláště Jan Filip, hrabě (později kníže) z Lamberka, kardinál a pasovský biskup. V roce 1707 si od Františka Kolovrata Krakovského koupil žichovické panství. O rok později se Janu Filipovi naskytla další koupě – panství rábské, které získal od zadluženého Jana Viléma Chanovského z Dlouhé Vsi. 17.ledna 1710 koupil od vdovy po císařském důstojníkovi hraběnky Františky Iselinové panství žihobecké a k němu připojený dvůr Strádaly. Od císaře ještě přikoupil panství Steyer v Horním Rakousku. Aby nakoupená panství navždy zůstala rodovým majetkem, zřídil Jan Filip ze všeho takzvané svěřenské (fideikomisní) panství, jehož správa byla vázána zvláštními předpisy, podle nichž dědicem panství se mohl stát pouze nejstarší člen rodu, manželkou dědice mohla být jen rodová šlechtična… panství se nesmělo odprodat, rozdělovat ani vyměňovat…panství bylo pod zvláštním císařským dohledem… Po smrti Jana Filipa panství získal jeho synovec František Antonín z Lamberka. Později panství přešlo na Karla Eugena (1764 – 1831), člena bavorské linie Lamberků. Tento kníže se jako první z Lamberků usadil na pošumavské části svěřenského panství. Za své sídlo si vybral žihobecký zámek a z tohoto sídla si vytvořil hospodářskou správu panství. V Nezamyslicích dal pod kaplí sv. Erazima vybudovat rodinnou hrobku a přenesl sem ze hřbitova ze Salzburgu náhrobníky svého rodu i ostatky svých dětí. Byl znám jako velký sběratel knih a grafiky. Dědicem titulu i fideikomisu se stal jeho syn Gustav Joachim ( 1812 – 1862), veřejnosti snad nejznámější příslušník rodu Lamberků pro svůj příběh lásky k vesnické dívce Kateřině Hrádkové, dceři šafáře v Čejkovech, s níž měl řadu dětí. Svůj vztah ke Kateřině se kníže snažil později legalizovat a v roce 1855 se s ní oženil. Gustav Joachim byl však zbaven knížecího titulu a neúprosný zákon fideikomisu se po jeho smrti naplnil. Statky byly jeho rodině okamžitě odebrány. Z jeho deseti dětí bylo osm synů. Po sňatku rodičů byli legitimováni a
uznáni jako hrabata z Lamberku. Gustav Joachim Lamberk se přátelil se šumavským spisovatelem Adalbertem Stifterem. Lamberkové, zvláště Gustav Joachim, byli velkými, až vášnivými příznivci lovu. V oblasti žďánovských lesů pro sebe i své urozené přátele organizovali velké hony, jak to zaznamenává například povídka Karla Klostermanna Panský sport. V letech 1854 – 1857 působil v Žichovicích u knížete Gustava Joachima jako panský lékař MUDr. Josef Klostermann, otec známého šumavského spisovatele, který se tu usadil i se svou rodinou. Vzpomínky na toto období zaznamenal Karel Klostermann ve svých pamětech Červánky mého mládí nebo v některých povídkách z nichž nejznámější je Robinson na Otavě. Z novějších časů lamberské historie se připomníná bezplatné předání hradu Rabí Heinrichem Lamberkem Spolku pro zachování uměleckých, historických a přírodních památek v Horažďovicích v roce 1920.
Velká mapa panství
Na zašlou slávu žichovického panství rozpomíná jeho rozměrná mapa z roku 1755, uložená nyní ve Státním oblastním archívu v Plzni. Má úctyhodné rozměry 342 x 235 cm, je ručně kreslená a kolorovaná. Jsou zde jakoby z ptačí perspektivy zachyceny jednotlivé vesnice i s jejich okolím. Zvlášť cenné je detailní vyobrazení žichovického zámku. V záhlaví mapy je nakreslen lamberský erb na dvouhlavé říšské orlici, podpírané dvěma anděly, s německým nápisem „Panství Žichovice, Žihobce a Rabí, jeho knížecí osvícenosti knížete z Lamberka“.
Sídlo v blízkosti Otavy
Vedle zámku mají Žichovice ještě jednu pozoruhodnou památku, a tou je mešní kaple sv. Aloise. Její výstavba byla dokončena roku 1861. V době mezi světovými válkami se zde konaly pravidelné bohoslužby pro místní ale i přespolní věřící.
Do vývoje Žichovic významně zasahovala blízkost řeky Otavy i železnice. Otava byla dříve spjata především s rýžováním zlata, plavbou vorů i rybařením. Železniční trať spojující Domažlice, Klatovy, Sušici a Horažďovice přes Žichovice, byla dokončena roku 1888. Značný význam mělo také pálení vápna.V Žichovicích pracovaly v první polovině 20.století dokonce dvě vápenky, firmy Karla Klementa a Aloise Wilhelma.
- vh -