Ve Frymburku býval malý hrad

  Mezi zajímavá historická sídla Pošumaví patří vesnička Frymburk. Nachází se asi 9 km jižně od Horažďovic a 16 km východně od Sušice. V letech 1951 – 1991 se obec jmenovala Želenov podle nedalekého lesa Želenov. V referendu si však místní lidé prosadili návrat k původnímu tradičnímu jménu Frymburk, které vzniklo z německého „Friedenburk“, což znamená ochranný hrad a zároveň napovídá, že se tu v minulosti nacházel malý hrádek. Skutečně dodnes je tu ve vsi údajně středověké tvrziště – vysoká umělá kruhovitá vyvýšenina obehnaná podkovovitým hlubokým příkopem a valem, nepochybně místo dávného hrádku Frymburk, který tu vznikl někdy ve 13.století, roku 1467 byl dobyt a posléze zcela zanikl. Obrannou součástí objektu byly nejspíše i oba místní rybníky. Pod bývalou pevností vystavěl kolem roku 1574 Jan Vojslav z Branišova tvrz, dnes hospodářský dvůr s nepatrnými zbytky jednoduchých renesančních sgrafit na fasádě. Uvnitř jsou místnosti sklenuté křížovými hřebínkovými a valenými klenbami. Novogotická kaple sv. Antonína Paduánského z 19.století, posazená na vcholu frymburské hradní vyvýšeniny, sice není žádnou stavební vzácností, nicméně významně přispívá k originální malebnosti celého památného areálu. Historický zvon z kaple kdosi před lety zcizil, díky iniciativě a úspěšné sbírce občanů byl však roku 2000 nahrazen zvonem novým. V držení Frymburka se od 14.století vystřídala řada šlechtických rodů jako Sezemové z Friedenburku (původně z Kasejovic), Ze Šelmberka, Z Janovic, Z Bubna, Švihovští z Riesenberka, Malovcové, Branišovští z Branišova, Kolovratové z Lobkovic, Lamberkové. Pro 15.století se zvlášť připomíná držení Frymburka Rackem Varlychem z Bubna, který spolu s dalšími českými pány podporoval kandidaturu polského krále Kazimíra IV. na český trůn. Poté co se vzepřel českému panovníkovi Jiřímu z Poděbrad, přitáhlo roku 1467 královské vojsko k Frymburku, tvrz vypálilo a rozvalilo. Frymburk – Želenov je uváděn také jako významná archeologická lokalita zejména díky nálezu zlomků keltských bronzových náramků z halštatsko – laténského pohřebiště na svahu vrchu Želenov (550 m) při silnici do Mačic.

  Ke kulturnímu dědictví Frymburka náleží také místní lidové pověsti. Zvláště se připomíná stará pověst o studánce ve Starých Vodách. Kolem studánky vedla kdysi důležitá cesta, po které jezdili vozkové z Bavorska a Klatov přes Sušici do Strakonic. U studánky formani odpočívali a napájeli koně. Pramen ve studánce byl tak silný, že zde vody nikdy neubývalo. Když jednoho léta kraj zasáhlo veliké sucho, všichni z okolních vesnic si ke studánce chodili pro vodu. Dokonce i projíždějící formani si tady brali vodu a vozili ji až do Českých Budějovic. O studánce dobře věděli vojáci, kteří jednoho léta přitáhli k Frymburku, aby dobyli místní pevnost. Domácí obyvatelé však hrad statečně bránili a tak se strhla veliká bitva. Bylo pobito a zajato mnoho mužů, potoky byly prý plné krve. Na to vražedné běsnění se nemohla dívat Panna Maria. Zjevila se vojákům tábořícím u studánky ve Starých Vodách a hrozila, že pokud nepřestanou bojovat, ve studánce se voda ztratí a oni nebudou mít možnost napájet své koně. Vojsko pak prý okamžitě odtáhlo. Opodál studánky vystavěli lidé kapličku se soškou Panny Marie, která tu stojí dodnes.

Vladimír Horpeniak, Muzeum Šumavy Kašperské Hory