Nezamyslice
Nezamyslice jsou nevelká vesnice v pahorkaté krajině nedaleko hradu Rábí. Sídlo bylo střediskem rozsáhlého újezdu s řadou vesnic, který kníže Břetislav věnoval již roku 1045 břevnovskému klášteru. Břevnovští opati zde dali vystavět na místní poměry velký kostel, podle něhož se vesnici ve 14.století říkalo „Bílý kostel – Alba ecclesia“, Němci říkali „Weisskirchen“. Jméno Nezamyslice se vysvětluje jako „ves lidí Nezamyslových“. V držení břevnovských benediktinů zůstaly Nezamyslice až do roku 1420. Do té doby také klášter dosazoval na zdejší faru členy svého řádu. Král Zikmund Nezamyslice zastavil bratřím Janu a Vilému z Rýzmberka, později si vesnici Švihovští z Rýzmberka koupili. Od roku 1565 patřily Nezamyslice do žichovického panství. V 17.století se sem k Panně Marii Nanebevzaté konaly velké poutě, neboť Nezamyslice se tenkrát zařadily mezi nejvýznamnější česká mariánská poutní místa. Nezamyslice patří k nejmalebnějším obcím šumavského podhůří, leží v mělké kotlině 6 km jihozápadně od Horažďovic, 4,5 km východně od Žichovic a 12 km severovýchodně od Sušice v nadmořské výšce kolem 490 m. Dominantou okolí je vrch Kozník s výškou 637 metrů nad mořem, porostlý lesem. Zvolna se svažuje k Panskému (Nezamyslickému) rybníku, který plochou asi 29 hektarů je největším rybníkem v otevřené krajině Pošumaví. Na hřeben Kozníku navazuje směrem k Hejné známá přírodní rezervace Pučanka. Už při pohledu z dálky sídlo prozrazuje monumentální gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie se štíhlou špičatou věží. Opodál západním směrem byla na kostelním návrší v 17.století vystavěna kaple sv. Karla Boromejského, později proměněná na rodinnou hrobku Lamberků se zasvěcením sv. Erazimovi. V těsném sousedství kostela se na východní straně nachází budova místní školy, kterou v letech 1854 – 1855 navštěvoval malý Karel Klostermann, budoucí spisovatel. Jeho otec v té době působil jako osobní lékař knížete Gustava Jáchyma z Lambergu v blízkých Žichovicích.V centru osady, na malé návsi, stojí na starším kamenném podstavci s letopočtem 1726 litinová socha sv. Jana Nepomuckého. Nahrazuje starší kvalitní barokní kamennou plastiku, která byla v roce 1925 zničena místními vandaly. Důležitým střediskem obce bývala místní fara, kterou zvelebovali místní duchovní už od časů baroka.Velice aktivní byl například P.Karel Augustin Herites (+1838), horažďovický rodák. Pilně opravoval kostel i farní budovu, u fary postavil nové stáje, kolem farní zahrady vznikla tenkrát ohradní zeď i se vstupní branou, k faře byl zřízen téměř půl kilometru dlouhý vodovod. Současní obyvatelé Nezamyslic, kterých je něco přes dvě stovky, věnují svou pozornost a síly postupnému zlepšování občanské vybavenosti. Hodně energie dávají také sportovnímu vyžití. Od roku 1956 zde nepřetržitě působí TJ Sokol Nezamyslice. Občané ale i návštěvníci obce tu mají k dispozici poměrně velký sportovní areál. V obci také působí také Sbor dobrovolných hasičů s více než stoletou tradicí. Obcí prochází vyhledávaná naučná stezka Velké Hydčice – Hejná – Nezamyslice. O dobré jméno a věhlas obce se stará i vynikající Hostinec u Kopů se skvělou domácí kuchyní. Kostel Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Nezamyslicích se hřbitovem na návrší severozápadně nad obcí je výraznou dominantou okolní krajiny. Je to síňové trojlodí s presbytářem na půdorysu rovnoramenného kříže, s hranolovou věží a sakristií na severní straně, předsíňkou při jižní straně trojlodí. Kostel vznikl původně již ve třetí čtvrtině 13. století. Ze staré románské svatyně se dochovala pouze dolní část hranolové věže (se zazděnými románskými okénky), loď je gotická s portály v severní a jižní zdi. Kolem roku 1390 byl kostel rozšířen o nové kněžiště s příčnou lodí a pěknými plaménkovými kružbami v oknech. Návštěvníka však nejvíce zaujme trojlodí na západní straně. Obvodové zdivo je tu sice starší, ale nad prostorem se však vznáší vzácná sklípková klenba hvězdového vzorce z počátku 16. století, údajně ještě z dob Půty Švihovského z Rýzmberka.Vzdělaného Půtu Švihovského, pána na blízkém Rábí, v letech 1479 – 1504 nejvyššího sudího v království českém, připomínají jako zvelebitele nezamyslického kostela erby na téměř sedm metrů vysokém věžovitém kamenném gotickém sanktuariu na levé straně presbytáře. Podobně cenným gotickým kamenickým dílem je i sedilium s třemi lomenými oblouky v prostoru za vítězným obloukem. Zvláštní význam v kostele má půvabná pozdně gotická socha Madony s Ježíškem, přes dva metry vysoká, z doby kolem 1450, plnící funkci milostného obrazu, ke kterému přicházeli zejména v 17. století poutníci z blízka i daleka. Výzdoba kostela byla pořízena většinou v době baroka. Hlavní novogotický oltář, sochařské dílo s náměty ze života Panny Marie, je mladší, byl vytvořen v druhé polovině 19. století podle návrhu významného českého architekta a restaurátora Josefa Mockera (1835 – 1899). Oltáři autorsky a stylově odpovídá kazatelna s figurálními řezbami. Protějškové boční barokní oltáře z 2. poloviny 18.století v ramenech kněžiště sochařsky vyzdobil I. Homr. Ze stejné doby jsou i dva boční oltáře sv.Václava a sv. Jana Nepomuckého při triumfálním oblouku. V presbytáři se nacházejí dvě rozměrné, 160 cm vysoké, dřevěné barokní vázy se symbolikou křtu vodou a ohněm. Velký barokní obraz Nanebevzetí Panny Marie, v bohatě řezaném rámu, nad jižním východem z kostela, pochází z původního hlavního oltáře. Mezi zvláštnosti kostela patří velký mystický obraz Ukřižování na bočním oltáři na severní straně trojlodí, který je starou kopií (1652) slavného Isenheimského oltáře německého renesančního malíře Mathiase Grünewalda. V roce 1510 byla zhotovena vzácná cínová křtitelnice zvonového tvaru s českým gotickým nápisem: „Tato křtitelnice jest udělána do Nezamyslic Matce Boží.“ Na pány Švihovské z Rýzmberka významně upomínají také nádherné zvony z počátku 16. století. Velký zvon ulitý roku 1538 má věnec o průměru 133 cm. Menší zvon z roku 1526 je dílem slavného pražského zvonaře Bartoloměje, zvaného „Bartoš Berúnský“ . V kostele se po staletí uchovávalo velké Ex voto ze 17.století, malované na dřevěné desce, které líčí obrazem i slovem zázračné zachránění markytánky za třicetileté války a tím i počátek slavných poutí do Nezamyslic. Kaple sv. Erazima Mešní kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, původně zasvěcená sv. Karlu Boromejskému, byla založena Jindřichem Libštejnským z Kolovart v první polovině 17.století. Nachází se na návrší západně od farního kostela. Roku 1860 byla svatyně opravena, interiér nově zařízen a průčelí novogoticky upraveno. Jedná se o raně barokní stavbu na obdélném půdoryse 11,3 x 9 m, zevně půlkruhově, uvnitř trojboce zakončenou, která je sklenutá křížovou hřebínkovou klenbou a v závěru síťovou hřebínkovou klenbou se vzorem poloviční hvězdy. Na počátku 19.století se kaple stala pohřebním místem české větve rodu Lamberků. Souviselo to s rozhodnutím Karla Eugena, knížete z Lamberka (1764 – 1831), přesídlit ze Salzburku na žichovické panství, které pro rod získal již v letech 1707 – 1712 Jan Filip z Lamberka. K přesídlení do Čech vedla knížete rodinná tragédie a touha změnit prostředí. Byl ženatý s Bedřiškou (rozenou Oettingen – Wallerstein), dvorní dámou císařovny. V Salzburku se jim narodilo pět dětí, které však krátce po narození zemřely. Na žichovické panství manželé s sebou přinesli kolem roku 1815 i ostatky svých zemřelých dětí, které kníže dal uložit do nově zřízené hrobky pod kaplí sv. Erazima v Nezamyslicích. Současně ze zrušeného hřbitova v Salzburku bylo do Nezamyslic přeneseno a tam k vnitřním stěnám kaple osazeno 13 náhrobníků a epitafů ze 16. a 17.století, vesměs z bílého a červeného mramoru. Z nejzajímavějších náhrobních kamenů lze jmenovat náhrobky Kašpara (1548), Kryštofa (1579) nebo Baltazara z Lamberku. Reliéfem znázorňujícím scénu Kladení Kristova těla do hrobu je snad nejnápadnější náhrobník Ambrože z Lamberka zemřelého 1551. Na zdech se dále nachází 10 novějších bohatě heraldicky a výtvarně zdobených epitafů příslušníků rodu Lamberků. Z nich největší pozornost poutají desky se jmény Karla Eugena (1764 – 1831) a Bedřišky Oettingen – Wallerstein (1776 – 1831), knížete Gustava Jáchyma z Lamberka (1812 – 1862). Kněžny Kateřiny Lamberkové, rozené Hrádkové (1824 – 1889) – „kněžny Káči“, jejich dětí – synů Gustava Viléma Emila, Gustava Karla Emila a dcery Emilie Františky. Je tu také pohřben Emil Antonín Lamberk (1816 – 1836), bratr Gustava Jáchyma, poručík hulánského pluku knížete Schwarzenberka, který zemřel ve dvaceti letech na následky těžkého zranění, které utrpěl při lovu, když se mu roztrhla hlaveň pušky. Koncem 50. let 19.století byla kaple sv. Erazima vybavena vynikajícím uměleckým zařízením – souborem dřevořezeb sochaře Jana Rinta z Lince. Řezbář Jan Rint, narozený 1814 v Kuksu, působil dlouhou dobu v hornorakouské metropoli – Linci, kde si jeho umění dobře povšiml malíř, památkář a šumavský spisovatel Adalbert Stifter.V roce 1859 Stifter doporučil Rinta svému příteli, knížeti Gustavu Jáchymu Lamberkovi, který si pak objednal řezby pro svůj rodový pantheon v Nezamyslicích. Rint pak svými jemnými řezbami ve slohu romantické novogotiky zpracoval oltář, lampu na věčné světlo, lavice, západní emporu i nástěnné ozdoby. Mistrovsky řešeným prvkem výzdoby je zejména poprsnice kruchty s dvěma kruhovými reliéfy s výjevy sv. Huberta na lovu a sv. Jiřího, bojujícího s drakem. Uvádí se, že návrh oltáře zhotovil vynikající rakouský architekt té doby Heinrich Ferstel, kresby k nástěnným ozdobám jsou prací řezbářova syna Josefa Rinta. Novogotický interiér kaple sv. Erazima v Nezamyslicích, zaštítěný jmény Rintů, Ferstela i Adalberta Stiftera, lze považovat za vynikající doklad uměleckých snah 2. poloviny 19.století, který svým významem překračuje hranice regionu i země. Je však škoda, že unikátní památka byla v posledních letech poničena řáděním zlodějů a vandalů.
- vh -